Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele – její tetu, bohyni Surmenu. Dora pak rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice.
„Kateřina Tučková je v současné literatuře nepřehlédnutelnou autorkou. Dokázala (…), že je schopná nalézt zajímavé a kontroverzní téma, nutící čtenáře zaujmou postoj a vyburcovat ho z lhostejnosti.“
Jiří Lojín / www.cbdb.cz
„Kateřina Tučková (…) prokázala v Žítkovských bohyních vypravěčské schopnosti, před kterými nelze než smeknout. Nejen, že si vybrala originální téma, ale dokázala chytře, napínavě i uvěřitelně spojit fikci s realitou, vystavět bohaté charaktery a spletitou ságu s řadou odboček dovést do konce.“
Jana Machalická / Lidové noviny
„Příběh je velmi umně kompozičně vystavěn a obsahuje několik stylistických rovin, které se postupně propletou v jeden velký obraz. (…) Nevzpomínám si, kdy naposled jsem v české literatuře četl příběh s tak silným motivem uskutečněné msty. Rozsáhlý historický a folklorní materiál se autorce podařilo přetavit v román hodný pozornosti.“
Pavel Kotrla / Týdeník Rozhlas