V noci z 30. na 31. května 1945 byli z Brna vyhnáni občané německé národnosti v tzv. brněnském pochodu smrti. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, míří spolu s ostatními ženami, dětmi a starci do neznáma. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta se však zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvá i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se vrací domů, kde prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století. Kromě bolestných otázek viny, odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci, jež tento neobyčejně plastický a působivý román klade, se stáváme svědky narušeného vztahu matky a dcery, který poznamenalo nejen omezené prostředí, v němž se jako české Němky na okraji společnosti pohybovaly, ale také vzájemné nepochopení dvou generací a nemožnost zprostředkovat osobní zkušenost. Nezaměnitelnou atmosféru příběhu dodává genius loci živelně se rozvíjejícího Brna.