Kateřina Tučková
Kateřina Tučková
Kateřina Tučková




Žítkovské bohyně,
trailer ke knize





Žítkovské bohyně, trailer k divadelnímu představení





Vyhnání Gerty Schnirch, trailer k divadelnímu představení



Host


Za zbytky magie do Kopanic

Týdeník rozhlas | č. 18/2012 | 23. 4. 2012 | Rubrika: Pořiďte si | autor: Pavel KOTRLA

Prozaický debut Kateřiny Tučkové Montespaniána (2006) i její následující román Vyhnání Gerty Schnirt (2009) byly přijaty s náležitým kritickým a čtenářským ohlasem. Druhá kniha, za kterou autorka obdržela cenu Magnesia Litera 2010, byla potvrzením, že do české literatury vstoupil talent, který se vyplatí sledovat. Uvedení nového románu Žítkovské bohyně (Host 2012) bylo již dopředu avizováno jako literární událost. A hned na počátku lze konstatovat, že očekávání bylo úspěšně naplněno.

Čtyři sta šedesát stran dlouhý román nás zavádí do Moravských Kopanic u Starého Hrozenkova a do prostředí žítkovských bohyní, lidových léčitelek a věštkyní. Vypravěčka Dora Idesová je poslední dědičkou této tradice a prokleté rodové linie, přestože sama „nebohuje“ a tématu se věnuje především v rovině etnografické. Z osobních důvodů pátrá po osudech své tety, bohyně Surmeny. Odhalování okolností, které ji přivedly do blázince, kde nakonec umírá, přináší až detektivní napětí, stejně tak postupně odhalované informace o původu a historii bohyň. O tento fenomén měly přitom v minulosti zájem nejenom církevní orgány, ale později nacistické i komunistické úřady.

Román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně je pro českou literaturu událostí

Příběh je velmi umně kompozičně vystavěn a obsahuje několik stylistických rovin, které se postupně propletou v jeden velký obraz. Ukazuje, že životy vůbec nemusí být všední a že i zdánlivě obyčejné prostředí může skrývat velké příběhy. Nevzpomínám si, kdy naposled jsem v české literatuře četl příběh s tak silným motivem uskutečněné msty.

Jednoznačně pozitivně lze hodnotit originální námět románu. Na své velké zpracování čekal, doposud byl okrajově zachycen pouze v etnografické a regionální literatuře. Rozsáhlý historický a folklorní materiál se autorce podařilo přetavit v román hodný pozornosti. Silný příběh a barvitý jazyk plný obrazů přímo vybízí k filmovému zpracování. Drobné připomínky by sice šlo uvést (dokumentů mohlo být míň a přímá řeč postav mohla být více nasycena nářečím), ale jsou pouze marginální a nemohou zastřít skutečnost, že před sebou máme román, který je pro českou literaturu událostí.

Foto Jan Novák